- O jakou nákazu se jedná
Aujeszkyho choroba (ACH) nebo také pseudovzteklina (průběh nemoci u psů je podobný
vzteklině) je nebezpečná nákaza savců (nejčastěji šelem). Přirozeným hostitelem viru a jediným
savčím druhem savců, který přežívá infekci je prase. Divoké prase je hlavním přenašečem
nemoci. Virus napadá hlavně nervovou tkáň a dýchací cesty. - Kde se nakazí divoké prase
I tady platí obecné pravidlo, že čím více prasat tím více vzájemných kontaktů a tím rychlejší
šíření nákazy. S nárůstem a omlazováním populace divokých prasat narůstá i počet kontaktů a
virus ACH se tak mezi prasaty snadněji přenese. K přenosu dochází přímým kontaktem
nemocného kusu se zdravým a také pohlavním stykem při chrutí. U bachyň, které se nakazí
v průběhu březosti, se virus přenáší i na plody v děloze a mohou se narodit i nakažená selata
Nepřímo se virus přenese při pobytu zdravých prasat v místech, kdy se pohybovala nakažená
prasata a virus tam přežívá v prostředí (např. zálehy, krmiště, kaliště). Infekce na hromadách
krmiva v chladném a vlhkém počasí vydrží ni několik týdnů. Nelze vyloučit ani přenos infekce
na divoká prasata při požírání v honitbě ponechaných vývrhů nebo nezabezpečených kadáverů
(kanibalismus). - Jak divoká prasata nákazu šíří
V akutní fázi onemocnění začínají nemocná prasata vylučovat virus za 2-3 dny po nakažení a
období kdy jsou největším nebezpečím pro psy, kteří se s nimi dostanou do kontaktu, trvá 1-2
týdny. Zdravě vypadající divoké prase může být nositelem i vylučovatelem viru do okolí nosním
sekretem, slinami a výměty (moč, trus). Při akutní infekci je hodně viru zvláště i v barvě. Toto
období prodělá každé nakažené prase jen jedenkrát za život, když už si vytvoří protilátky tak je
proƟ další infekci chráněné.
U dospělých prasat je nemoc často nenápadná a klinicky špatně viditelná, během několika dní
se dospělé nemocné kusy zotaví. U některých z nich pak přichází fáze latence, tj. stav kdy je
virus i za přítomnosƟ proƟlátek v organismu stále přítomný (hlavně v orgánech jako mozek,
mandle, průdušnice a plíce, slezina) a je při stresových situacích znovu vylučován. V barvě je
v tomto stavu latence viru podstatně méně než při akutní infekci a hlavní nebezpečí pro psy
představují nosní sekret a sliny. Nebezpečný je zvláště přímý kontakt psa a divokého prasete na
vzdálenost několika metrů, ale i pohyb na místech, která jsou slinami a sekrety silně
kontaminovaná jako např. krmiště nebo lokality po čerstvém buchtování. - Jak probíhá nákaza u psa a jiných psovitých šelem
Rostoucí populace divokých prasat zvyšuje i riziko nákazy pro lovecké psy. Zdrojem vztekliny je
pro psy hlavně nemocná liška, u AH pak divoké prase. Klinický průběh spojený se změnou
chování a obranami je pro obě nákazy společný a obě jsou pro smrtelné. Rozdíl je i v šíření
nákazy. U vztekliny nemocný pes anebo liška nákazu dále přenáší na jiné šelmy, u ACH se to ale
neděje. V lovecké smečce může např. po naháňce onemocnět jen jeden pes který uhyne, ale
ostatní psy ve smečce, kteří s ním byli v kontaktu nenakazí (pes je tzv. “slepý hosƟtel”).
Infekční dávka, která je potřeba k nakažení psa je dost vysoká, což v praxi znamená, že pouze
malé procento psů (cca 5 %), kteří se dostanou do kontaktu s živým nebo uloveným prasetem
fakƟcky onemocní. Vždy záleží na tom, jaké množství viru prase zrovna vylučuje a jaké množství
viru je v tkáních, které pes zkonzumuje. Když už se pes nebo liška nakazí tak nákaza probíhá
velmi rychle (4–6 dnů) a i přes poskytnutou veterinární pomoc končí uhynuơm. U lišek je
průběh zpravidla ještě rychlejší než u psů (někdy i během 24 hodin po nakažení). Z hlediska
přenosu nákazy není ani nemocná liška pro psa nebezpečná. - Kde a jak se pes může nakazit při lovu a po ulovení prasete
Virus do organismu psa pronikne nejčastěji oronasální cestou, tedy přes dýchací nebo trávicí
ústrojí. K vdechnuơ vzduchu s virem (aerosolu) dojde při práci v leči nebo při stavění kusu při
dosledu poraněného kusu, zvláště při blízkém kontaktu psa s hlavou divočáka (hlavně ryjem).
K nakažení dojde i pozřením infikované potravy (např. čerstvého syrového vývrhu) a tady je
potřeba zvažovat i znečištění srsƟ psa barvou nebo sekrety, které si pes olíže a infekci si na
sliznici mordy sám přenese.
Méně se hovoří o možnosƟ nakažení při poranění psa (intramuskulární přenos infekce), který
je sice méně častý ale závažný kvůli vysokému množství viru, které se do organismu dostane.
Když divočák ve fázi virémie, kdy masivně vylučuje virus, psa při lov poraní tak se mu do rány
dostanou prasečí sliny nebo barva. Toto riziko nakažení psa je pak přibližně stokrát vyšší, něž
když pes barvu jen olíže. Všechna poranění kůže a sliznic je potřeba co nejdříve řádně vyčisƟt
(nejlépe tekoucí vodou) a dezinfikovat.
Pes se většinou nakazí už v honitbě, ale infekci si lze i přinést/přivézt z lesa domů, např.
převozem úlovku nebo na kontaminovaných předmětech. Nejčastěji se to děje na znečištěném
oděvu, loveckých potřebách nebo dopravními prostředku se kterým se vracíme z honitby. Není
vhodné psa vozit psa na korbě nebo v kufru auta kde jsou stále ještě prasata nebo tam před
chvílí byla. K nakažení psa může případně dojít např. i olizováním barvy a slin z
kontaminovaných rukou nebo pracovních rukavic použitých při vyvrhování a opracování
uloveného divokého prasete.
Dalšími cestou přenosu je konzumace syrových tkání z divokých prasat, které jsou psovi
předložené jako tepelně neošetřené krmivo. Nepřijatelné riziko je při ACH krmit psa syrovým
masem, a zvláště orgány z divočáka, a to včetně různých pamlsků, sušených mas nebo tzv.
BARFF krmiva. Když je psovi podáváno tepelně neošetřené maso tak přednostně zvolit hovězí
a drůbeží. Úplnou bezpečnost pro psa zajisơ pouze dostatečné tepelné opracování. Nejvíc viru
je v těch tkáních, kde je hodně nervových zakončení, tj. hlava/krk, mandle, hrtan, průdušnice,
plíce a slezina.
Velké riziko hrozí i při volném pohybu psa v honitbě bez kontroly jeho vůdce. Nebezpečné jsou
kadávery divokých prasat ponechané v honitbě nebo nekontrolovaný pohyb psa v místech, kde
se divočáci často vyskytují (např. zálehy, krmiště nebo kaliště). Rizikovější období pro nakažení
je zejména v chladném a vlhkém počasí, kdy virus v prostředí i kadáverech déle přežívá. - Jak hygienicky zacházet s vývrhem
Po ulovení lze vyvržení kusu provést přímo v honitbě, při naháňce nejlépe na jednom místě
vyhraženém pro tento účel nebo až po návratu z honitby (provádět co nejdříve, max. doba od
ulovení do vyvržení by neměla při zohlednění teploty prostředí překročit 2 hod.). Vývrhy je
nejvhodnější shromáždit uložit uzavíratelného pevného pytle/nádoby a zlikvidovat způsobem,
který vylučuje přístup psů a dalších šelem (kafilérie, sběrný systém, řízené odstranění podle
místních pravidel). Vývrhy z divokých prasat není vhodné dávat na vnadiště a je potřeba je
asanovat a zahrabat tak aby se k němu psi nedostali
Místo je vhodné dezinfikovat.
I při vyvrhování mimo honitbu je potřeba vývrh uložit do nepropustných nádob a zlikvidovat
např. spálením nebo kompostováním. V domácnosƟ není bezpečné ho vyhodit na hnojiště
v místech, kam mají přístup psi nebo hlodavci, kteří mohou ACH také přenášet.
Při vyvrhování a manipulaci s divokým prasetem je potřeba vždy používat jednorázové gumové
rukavice, dbát na hygienu celého procesu (čistá voda, nejlépe tekoucí, čisté oblečení) a
případná poranění si hned ošetřit. - Jak dlouho přežívá virus v různém prostředí
Základní obecné pravidlo pro myslivce, se kterým je dobré pracovat je, že v zimě zůstává barva
uloveného prasete pro psa infekční minimálně 3-4 dny (na oděvu, vybavení, kusu v chladírně).
Nejrizikovější materiál pro psy je čerstvá vlhká barva ve sơnu.
Teplota prostředí má zásadní vliv na přežívání a infekčnost viru. Virus ACH vydrží v přírodním
prostředí mimo tělo divokého prasete infekční dost dlouhou dobu, studie udávají i 2,5 – 3
měsíce. Pokud se jedná o místo, které není vystaveno přímému slunečnímu záření nebo
vysokým teplotám. Na vlhkých místech typu kaluží a kališť je možné přežiơ až několik měsíců.
Rychlost inakƟvace viru se v prostředí začíná významněji zvyšovat už od 15 °C, sluneční UV
záření, vysoké letní teploty a vyschnuơ ničí virus během několika hodin. Například v půdě a na
vegetaci virus přežívá v letních měsících 2-3 týdny, ale přibližně dvojnásobnou dobu v zimě. - Jak dlouho virus ACH přežívá v kadáveru divokého prasete
Přežitelnost viru v kadáverech je závislá na rychlosƟ rozkladu měkkých tkání. V zimním
mrazivém období, kdy je rozklad tkání výrazně zpomalený, může virus ACH v kadáveru přežít po
dobu až 5-7 měsíců, v létě dochází k destrukci zpravidla už během 1 týdne. Nalezené kadávery
je potřeba asanovat a zahrabat tak aby se k nim nedostali psi. Místo nálezu je vhodné
dezinfikovat. Z pohledu prevence šíření ACH je velmi špatnou mysliveckou praxí umísťovat
kadávery divokých prasat na újediště nebo vnadiště.
Odstraňování kadáverů divokých prasat je i součásơ prevence rozšíření afrického moru prasat.
Při nálezu kadáveru divokého prasete je potřeba kontaktovat KVS a odevzdat vzorek na
laboratorní vyšetření na africký mor (vyšetření plaơ stát a vyplácí se nálezné 2000 Kč). V případě
zájmu si lze požádat i o provedení virologického vyšetření na ACH (vyšetření si plaơ uživatel
honitby). - Jak správně provádět čištění a dezinfekci
Virus ACH patří mezi původce, kteří jsou průměrně citliví na běžné dezinfekční prostředky,
ovšem v organickém materiálu typu barvy, trusu nebo hlíny se odolnost viru zvyšuje.
Co přišlo do kontaktu s biologickým materiálem z divokých prasat má být po lovu neprodleně
vyčištěno a vydezinfikováno (zbraň, nůž, přepravné boxy, podložky v autě) nebo bezpečně
odstraněno (např. jednorázové rukavice).
Správný postup, jak se viru nejlépe zbavit dezinfekcí, je nejprve odstranit organické nečistoty a
teprve pak vše postříkat dezinfekcí. Jako nejvhodnější prostředky pro dezinfekci jsou např.
chlornany, jodové preparáty, KAS, fenoly, aldehydy, z běžně dostupných preparáty SAVO,
Jodisol, Virkon, 2% chloramin nebo nehašené vápno. Vysoký efekt na hladké a čisté povrchy
nožů má použiơ UV záření. Virus je stabilní v širokém rozmezí pH 5-9, takže použiơ kyselin nebo
louhů nepřináší nejlepší efekt. Horká voda a vysušení na slunci účinek dezinfekce zvyšuje. - Jak se nákaza u prasat a psů laboratorně diagnosƟkuje
Při diagnosƟce nákazy máme dvě možnosƟ. Jejich použiơ se liší podle toho, zda se jedná o
nákazu v chovu domácích prasat nebo u divokého prasete. V chovech domácích prasat, kde se
v ČR virus nevyskytuje a je proƟ ACH zakázáno prasata vakcinovat je pro potvrzení nákazy
v chovu nařízeno provádět vyšetření k průkazu viru. V případě poziƟvního nálezu se následně
pro posƟžený chov vyhlašují veterinární opatření. Také u divočáků je vyšetření na virus možné,
ale protože virus v jejich populaci dlouhodobě koluje a nákaza ve volnosƟ se nijak nepotvrzuje
není indikované ho běžně provádět. Pro průkaz viru je nejvhodnější dodat celý co nejčerstvější
kadáver. Doba od doručení vzorku po oznámení výsledku vyšetření na ACH trvá cca 4 dny.
U divokých prasat se preferuje vyšetření na průkaz proƟlátek. K vyšetření se dodává barva
z ulovených prasat (podle MKZ se v roce 2026 odevzdává na laboratorní vyšetření barva
z každého 20. uloveného prasete) a výsledky pak složí ke zmapování situace v populaci. Při
poziƟvním výsledku se v ČR žádná veterinární opatření pro uživatele honiteb v souvislosƟ s ACH
nevyhlašují a nakládání se zvěřinou není omezeno, což plaơ i pro kusy sérologicky poziƟvní.
U psů lze nákazu s vysokou pravděpodobnosơ předpokládat podle anamnézy a rychlého
klinického průběhu. Kdo chce mít jistotu potřebuje pro potvrzení přítomnosƟ viru v organismu
psa laboratorní vyšetření. Po objevení se klinických příznaků u psa, který byl v kontaktu
s divokým prasetem nebo jeho syrovými produkty je sice virologické vyšetření na ACH možné
současně se zahájením léčby provést, ale výsledek efekƟvitu léčbu nezvýší a a pes stejně uhyne.
Také není vyloučeno, že k úhynu psa dojde dokonce dříve, než bude výsledek vyšetření znám.
Potvrzení diagnózy ACH jako příčiny úhynu lze provádět z jeho kadáveru průkazem virové DNA
metodou PCR z mozkové tkáně, vhodné je současně vyloučit i onemocnění vzteklinou. - Co znamená poziƟvní nález u vzorku odebraného v rámci monitoringu
Hlavní přínos sérologického monitoringu je získat aktuální informaci o promořenosƟ populace
divokých prasat na území ČR. Na podkladě předešlých dvou vyšetřovacích kampaní v letech
2011 a 2017 můžeme zobecnit, že se ACH v populaci divokých prasat vyskytuje plošně na celém
území ČR, ale je velmi obơžné definovat množství a pohyb vylučovatelů viru. Podle výsledků lze
také aktualizovat informace o nemoci a podpořit prevenƟvní opatření k zamezení šíření
z nejvíce posƟžených lokalit.
ProƟlátky nakažených u prasat v barvě jsou obvykle detekovatelné zpravidla od 7.–10. dne po
infekci a po prodělané infekci chrání prase před novou infekcí a lze je citlivými laboratorními
metodami detekovat po velmi dlouhou dobu, možná i celoživotně. U selat mohou být zjišťovány
mateřské proƟlátky, které po cca 3 měsících z krve vymizí a selata se pak mohou virem nakazit.
V případě poziƟvního výsledku sérologického vyšetření (detekce proƟlátek) u divokého prasete,
kdy jsou prasata klinicky bez příznaků nejde o klinickou nákazu. Laboratoř zašle uživateli
honitby a SVS protokol s výsledkem vyšetření. SVS nález zaeviduje ve své databázi a je
zpracován formou mapového a tabulkového výstupu, který je veřejnosƟ přístupný na stránkách
SVS Aujeszkyho choroba prasat – Státní veterinární správa
Prase po ulovení je potřeba posuzovat jako potenciálně infekční a nic na tom nezmění výsledek
laboratorního vyšetření na proƟlátky. Ten lze interpretovat pouze tak, že prase se v průběhu
jeho života s virem potkalo a vytvořilo si proƟ němu obranné proƟlátky. Máme jistotu, že divoké
prase už není v akutní fázi onemocnění, kdy je virus masivně vylučován, ale na otázku, zda je
nebezpečné jako vironosič v latenci odpověď neznáme. Při negaƟvním výsledku na proƟlátky
se divoké rase s infekcí dosud nepotkalo nebo je naopak pro psy velmi rizikové, protože se
zrovna nachází v akutní fázi infekce, a ještě si nestačilo detekovatelné proƟlátky vytvořit. - Jak zacházet se zvěřinou
ACH není přenosné na člověka, a tudíž zvěřina z uloveného prasete je normálně
konzumovatelná s výjimkou akutního horečnatého onemocnění, které může být spojeno se
smyslovými změnami masa a orgánů (např. vodnatelnost, výrazné překrvení orgánů a svaloviny,
krváceniny apod.) Hlavně při vyvrhování kusu je potřeba dbát na bezpečnost psa, který by se
v těchto místech neměl vůbec pohybovat (zavřít ho do kotce, přivázat) až do doby, než bude
vše ukončeno, místo umyto a vydezinfikováno. Při vyvrhování používat jednorázové gumové
rukavice, které pak zlikvidujeme např. spálením nebo umístěním do odpadu, oblečení a boty
použité při vyvrhování a znečištěné zbytky barvy a sekretů dáme vyprat.
Při zrání zvěřiny v chladu nelze s bezpečnou inakƟvací viru vůbec počítat. Virus je odolný
v chlazené i mražené zvěřině. Při zrání zvěřiny po umístění do chladu se virus během běžně
používané doby na odvěšení kusu (3-7 dnů) nezničí. Ten vydrží akƟvní i v mraženém mase po
dobu více několika měsíců (zpravidla 1-3 měsíce). K inakƟvaci v mraženém mase a orgánech při
skladování v teplotě -18 °C nedochází dříve než po 5 týdnech a virus si udržuje infekčnost i po
rozmrazení.
Na rozdíl od nízkých teplot, které virus spíše konzervují je použiơ vysokých teplot j jeho likvidaci
velmi efekƟvní. V uzeném a sušeném mase přežívá virus stále poměrně dlouhou dobu (cca 3
týdny), ale jeho bezpečné likvidace je dosaženo tepleným opracováním. Tepelné opracování je
spolehlivé: 56 °C/30 min virus inakƟvuje; běžné vaření/pečení je bezpečné. Těchto teplot musí
být dosažení v jádře svaloviny (tzv. řádné provaření) a nikoliv pouze na povrchu, což může být
problemaƟcké dosahovat např. při mikrovlnném ohřevu. - Je možné nákazu u psa léčit nebo proƟ ní očkovat.
Psa je možné léčit pouze podpůrnou léčbou ke zmírnění klinických příznaků (např. křečí,
svědivosƟ). Léčba ale nevede k vyléčení psa a ten uhyne. Psy nelze proƟ ACH zaơm ani
prevenƟvně očkovat, protože na trhu není žádná registrovaná vakcína pro psy s prokázanou
dostatečnou účinnosơ a bezpečnosơ. Vakcíny pro prasata existují, ovšem jejich použiơ u psů je
spojeno se závažnými zdravotními riziky propuknuơ nákazy. Nadějí se jeví klinické pokusy
provádění českou společnosơ Dyntec s vakcínou CANVAC A, která se klinicky testuje a mohla by
být na trhu v horizontu 2 let.
Informovanost není strašení, ale je třeba si uvědomit že ochrana pasa před nákazou je v rukou
informovaného a zodpovědného majitele psa. Prevence u psů stojí zaơm výhradně na zamezení
nebo alespoň omezení expozice nakaženému divočákovi (živému i mrtvému) nebo jeho
syrovým produktům.
Zpracoval:
MVDr. Pavel Brávek
Člen ČMMJ – Specialista na nemoci lovné zvěře
Příloha: https://pisek.cmmj.cz/wp-content/uploads/sites/53/2026/05/Informace-Aujeszkyho-choroba.pdf